PhDr. Petr Staníček

po studiu na Pedagogické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, oboru speciální pedagogika (logopedie, surdopedie, SPU), výtvarná výchova, jsem absolvoval, v rámci celoživotního vzdělávání, také studium Arteterapie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 2006 jsem klinický logoped. 

Pracuji jako klinický logoped a také jako vedoucí logopedického týmu na Soukromé klinice LOGO v Brně.  

Pravidelně se účastním odborných seminářů, kurzů a mezinárodních konferencí v oblasti klinické logopedie. Aktivně se věnuji přednáškové činnosti. Vedu semináře a kurzy před-atestační přípravy logopedů v ČR, přednáším na konferencích u nás i v zahraničí.

Pravidelně vystupuji v mediích a publikuji odborné články. Dlouhodobě vedu individuální terapie i skupinová sezení s klienty s narušenou komunikační schopností, organizuji intenzivní terapeutické pobyty, logopedické tábory a mnoho dalších akcí pro děti i dospělé. Mým průběžným cílem je tyto terapie vést hravou a zábavnou formou. To mě přivedlo k sepsání publikace, Hry na rozvoj verbální komunikace (Grada, 2020), která je plná tipů na komunikační aktivity vybrané z mé praxe. 

Tuto stránku jsem založil s cílem zjednodušit všem zájemcům hledání komunikačních aktivit pro děti i dospělé. 

Protože mám nutkavou potřebu stále někomu pomáhat a něco tvořit, skloubil jsem tuto aktivitu například v knize viz výše a na dalších projektech stále pracuji a budou zde průběžně přibývat.

V sekci "ukázky her" najdete příklady a tipy na zajímavé aktivity, nejen z dané knihy, ale spoustu dalších. 

Jako otec dvou synů mám všechny hry otestované nejen na dospělých, ale i  na dětech.

Přeji hodně zábavy. 

Vzdělávání hrou

Úvod

Hra je činnost, které se děti věnují nejvíce ze všech aktivit již od nepaměti. Všeobecně známé heslo, kdo si hraje, nezlobí, lze velice efektivně aplikovat také do procesu učení. Pokud dítě při učení prožívá pozitivní emoce, výsledek edukační činnosti je výrazně efektivnější.

V odborné praxi však bývá bohužel využití her a pozitivní faktor hraní často opomíjen, nebo dokonce potlačován.

Zapojením her do výchovy a učení podpoříme v dětech nadšení z objevování nových věcí, poznávání smyslu našeho snažení a hlubší pochopení souvislostí.

Hra je definována jako činnost jednoho či více lidí, která nemusí mít konkrétní účel. V každém případě by měla mít za cíl radost či relaxaci. V širším pojetí by měla také vzdělávat. Cílem většiny her je obecně vyhrát nad soupeřem, avšak není to cíl hlavní a ani nutný.

Publikace se zaměřuje především na hry, které rozvíjejí komunikační schopnosti. Je určena jak pro širokou veřejnost, tak i pro odborníky pracující s dětmi nebo dospělými. Hry se mohou hrát ve školách, družinách, na táborech, při speciálních terapiích, doma, na cestách nebo na dovolené. Knihu využijí pedagogové, speciální i sociální pedagogové, logopedi, vedoucí na táborech, rodiče nebo samotné děti.

Hry uvedené v knize rozvíjí v různé míře několik oblastí komunikace, a to od slovní zásoby, artikulace, gramatické i pragmatické roviny až po neverbální komunikaci, tempo, rytmus či melodii. Hry současně rozvíjejí schopnosti, které s komunikací úzce souvisí - pozornost, postřeh, fantazii, schopnost spolupráce, empatii apod.

Cílem publikace je seskupit a popsat takové hry, u kterých se využívá především verbální komunikace. Některé hry byly vybrány z odborné literatury nebo internetových serverů, některé jsou všeobecně známé a některé autorské. Část uvedených her byla původně zaměřena na jiné oblasti, například na pohyb, postřeh, zrakové vnímání a podobně. Pro náš účel však byly tyto hry upraveny a doplněny o prvky verbální komunikace.

Pro snazší orientaci je obsah knihy rozdělen do čtyř hlavních částí. První část je určena seznamovacím hrám, protože těmi obvykle skupinové aktivity začínají. Druhá část obsahuje hry zaměřené na rozdělování hráčů do skupin. Třetí část obsahuje hry, které je možné hrát i v minimálním počtu dvou hráčů. Tuto část využijí především terapeuti a rodiče pro individuální práci s dětmi. Čtvrtá část obsahuje hry pro větší skupinu hráčů. Závěr publikace obsahuje přílohy s textovými a obrázkovými materiály k uváděným hrám.

Cílová skupina čtenářů může být velice různorodá, a to jak po stránce vyzrálosti, intelektu, řečového vývoje nebo věku. U popisu jednotlivých her tedy není uváděn ideální věk hráčů. Většinu her zvládnou i děti předškolního věku. I velmi jednoduché hry, uváděné v publikaci, mohou být naopak atraktivní i pro dospělé a mít na ně pozitivní výsledný efekt. Záleží především na vedoucím hry, aby určil, zda vybranou hru skupina zvládne a zda hraní zvolené hry bude směřovat k žádoucímu výsledku.

Výběr her je potřeba volit podle aktuální situace s ohledem na vztahy ve skupině, intelektové limity hráčů, různé situační faktory a na celkovou náladu a atmosféru. Na osobnosti vedoucího hry v rozhodující míře záleží, jak bude hra zábavná a dynamická a zda dokáže hráče předem namotivovat pro konkrétní požadovanou činnost. Motivaci ke hrám je věnována vlastní kapitola.

Většina her nevyžaduje žádnou nebo jen velice jednoduchou a snadno dostupnou pomůcku. Jedná se například o tužku, papír, šátek, míček, hrací kostku, káču, stopky na mobilním telefonu, obrázkové pexeso, provázek a podobně.

Přeji všem, kteří využijí tuto knihu v praxi, aby si užili spoustu zábavy. Zainteresovaným specialistům přeji, aby v rámci své odborné a edukační činnosti udělali těmito hrami radost dětem i dospělým, se kterými pracují.

Motivace k hrám

Motivace ke hrám

Motivace je motor, který je poháněn smyslem, důvodem a osobním záměrem k činnosti. Vedoucí hry, u kterého se motivace ke hře předpokládá a priori, by si měl vždy položit otázku, zda mají hráči také dostatečnou motivaci. Zejména děti mohou aktuální situaci vnímat zcela odlišně a nemusí být připraveni hru v danou chvíli vůbec hrát. Každé hře by tedy měla předcházet motivační fáze s cílem v dětech zájem probudit. Děti by především měly být seznámeny s fakty, proč budou vlastně hru hrát, jaký bude mít jejich činnost smysl a co je hlavním a předpokládaným cílem jejich hry.

Může se stát, že vybereme osvědčenou hru, kterou jsme hráli již dříve, a byla velmi úspěšná, ale najednou není její efekt takový, jaký jsme očekávali. Děti jsou nečekaně znuděné a hra je nebaví. Ptáme se, "kde se stala chyba?". Obviňujeme buď sami sebe, že jsme nevybrali správnou hru nebo že jsou tyto děti jiné, například zlobivé nebo unavené. Ve skutečnosti bývá ale nejčastější příčinou nedostatečná motivace dětí před samotnou hrou. Pokud se nám podaří děti správně namotivovat, mohou být nadšené i ze zcela triviální aktivity. Čím to je? Jak na to? Existuje několik základních tipů, jak v dětech podpořit motivaci.

Vzpomeňte si, kdy jste byli pro nějakou činnost opravdu motivováni. Například jste se rozhodli jít na obyčejný výlet do přírody. Bylo krásně, a tak jste měli právě na výlet náladu. Přirozeně jste vnímali, že smyslem výletu je nadýchat se čerstvého vzduchu, rozhýbat své tělo, užít si krásu přírody. Ideálně jste si stanovili i konkrétní cíl, například dojít do oblíbené restaurace na oběd. Od začátku jste si užívali samotnou cestu a těšili se na vytyčený cíl. Stejně to platí i v případě her.

Jsme-li například s dětmi na táboře s indiánskou tématikou, můžeme připravit dětem krátké a zajímavé povídání o životě v prérii, abychom upoutali jejich pozornost. Děti se postupně ponoří myšlenkami do období, kdy Indiáni obývali Ameriku. Chtějí se dozvědět víc a zvyšují svůj zájem na vlastní kůži prožít něco, čím by si více tuto dobu přiblížily. Mohou zažít situaci při lovu, kdy Indiáni nesměli být slyšet, aby nevyplašili kořist. Museli tedy komunikovat pantomimou. Pokud se nám navíc podaří tento smysl podat zajímavě a s osobním nadšením, máme z poloviny vyhráno.

Vybereme tedy například hru, která je postavena na pantomimě a schopnosti ji interpretovat. Hraní této hry je potom pro hráče mnohem logičtější a chápou její smysl. Před samotnou hrou vždy hráčům připomeneme i její konkrétní cíl. Tím může být např. procvičení nějaké schopnosti, kterou mohou využít v reálném životě. Velmi důležité je také hru prezentovat zábavnou formou, s využitím zajímavých pomůcek, například masek. Čím více podpoříme fantazii hráčů, tím je hra zábavnější a více motivující. Nezapomínáme zvolit vhodné prostředí, ve kterém hodláme hru hrát. Správně zvolený prostor může hru výrazně podpořit. Například hru na Indiány je efektivnější hrát v lese s čelenkami na hlavě než v místnosti ve formálním oblečení.

Pokud bychom hráčům zadali pouze pravidla hry, mohl by se výsledný efekt minout zcela účinkem, i kdyby se jednalo o výbornou hru s velkým potenciálem.

Před vedením hry by si měl vedoucí vždy položit otázky:

Uvedl jsem hru do kontextu nějakého tématu?

Jsou všichni hráči schopni hru zvládnout?

Jaký bude mít hra pro hráče smysl? Naučí se něco praktického?

Vysvětlil jsem hráčům, jaký je cíl hry? Soutěž, zábava nebo prožitek?

Zvolil jsem vhodné prostředí, ve kterém hra "vyzní"?

Podávám hru zajímavě a mám dostatek potřebných pomůcek a prostředků?

Jsem sám motivovaný a nadšený hru hrát? Vidím v tom osobní smysl?

Hra by měla být zábavná pro všechny zúčastněné. Pokud si vedoucí hry odpoví na předchozí otázky kladně, je úspěch hry téměř vždy zaručen. Tak hurá a s chutí do toho!